Prolog:

Prolog

22. 11.(Lisen).1431. dle Markanova kalendáře.

Začátek zimy.

Vysoká příď lodi se zdobnou figurou na vrchu, prorážela chladné, azurové vody – Ledové moře se rozpínalo široko daleko. Na vzdáleném severu byly vidět vrcholy Ledovce, jejíž kolmá stěna z ledu a sněhu byla vidět jen z části, kvůli zakřivení obzoru – vzdáleností mnoha stovek legů působila jako temný přízrak. Kvůli začínající zimě, obchodní loď Arusa plula blíže na dohled altonského poloostrova. Z paluby byly vidět takzvané Bílé duny – oné písky dun byly pokryty jinovatkou a sněhem; bylo to způsobené ledovým mořem, odkud táhla chladná vlhkost, která následně narážela na Rudé hory, za nimiž byly Rudé duny a celá země pouštního lidu.

Na palubě byl čilý ruch. Nikomu se nelíbilo, že byli příliš blízko vod Altonské pouště neboli poloostrova. Na stožáru vlála výsostná vlajka Dračí federace a altonci měli federaci v nelibosti, už od jedné potupné porážky u Borového lesa před dvěma sty lety.

Kapitánka Marta Polmerová, stojící na vystouplé zádi lodi, přistoupila k zábradlí. Na levém rameni měla připnutý řetízek se stříbrným křížem – dostala jej za službu u Námořní legie, kde velela vlastní lodi. Loď se houpala na vlnách, přesto stála pevně, jako každý námořník hoden svého označení. Vysoké, kožené boty se zaleskly na svitu slunce, které zářilo vysoko nad lodí. Dnešní počasí bylo přívětivé.

Z kapsy modrého kabátu vytáhla teleskopický dalekohled, jež švihnutím rozložila a přiložila jej k oku. Krátce se zadívala na bílé písky vzdálené země, postupně se otáčela, až se zarazila. Spatřila loď.

Kvapně složila dalekohled a vrazila jej do hluboké kapsy kabátu. Otočila se prudce, podrážka bot zavrzala, lemy kabátu zavlály, stejně tak po ramena dlouhé světlé vlasy. Přiložila prsty k ústům a zahvízdala na opáleného, statného prvního důstojníka, jenž něco dělal na šplhací síti.

Vítr se opřel do plachet dvojstěžníku, v jehož útrobách bylo saké z ostrovů Impéria vycházejícího slunce, hedvábí a další běžné věci.

Onen první důstojník otočil hlavou ke kapitánce.

"Slez dolů a ujmi se kormidla. Za sebou máme loď altonského námořnictva a žene se k nám!" promluvila řezavým hlasem, který by dokázal překřičet bouři.

Muž zaklel a začal sešplhávat dolů. Kapitánka by se kormidla ujala sama, ale sama musela připustit, že Defgart Karmal, pocházející z města Andgar, byl nejlepší kormidelník jakého poznala, a to sama byla více než dobrá. Navíc si dobu zpátky musela připustit, že se svými dvaapadesáti lety nebyla zcela ve formě, přesto dokázala zahanbit kde jakou mladší osobu.

Bokem se zahleděla do dáli, kde zahlédla plachty ozbrojené lodi.

U smradlavých ryb, co ti po nás chtějí?

***

Severák, loď Federální flotily, v poklidu plula na své běžné obhlídkové cestě. Ledové moře patřilo k těm bezpečnějším, přesto se vždy nějaká ta hrozba objevila, pocházející odněkud ze severu, kde žili samé nebezpečné národy. Zima pomalu nastupovala, tedy možnost útoku byl skoro nepravděpodobný, ale to se mnohdy myslelo, a naskytlo se tak nejedno nemalé překvapení.

Námořní legionáři, nosící odlehčenou verzi lamelového pancíře, kteří legionáři běžně nosili, vykonávali běžnou rutinu. Starali se o velké praky a balisty s velkými oštěpy, jež dokáží prorazit trup lodi. Někteří i čistili palubu.

Světle modré plachty se nadouvaly – vítr hnal loď vpřed. Na stěžních vlály různobarevné vlajky.

Severák byla dlouhá loď, mrštný dvojstěžník, bez ozdoby na přídi – vojenské lodi neměly lodní figury na ozdobu, byly nepraktické a drahé. Byť loď působila křehce, opak bylo pravdou. Byla pevná a silná, a velice nebezpečná se svojí výzbrojí, mrštností a posádkou.

Henz ven Hetz, řadový námořní legionář kýchl přes zábradlí, hleny tak dopadly do zpěněné vody u kýlu. Srovnal si modrý, voskovaný plášť, chránící před vlhkem. Pod lehkým lamelovým pancířem měl teplý oděv – Ledové moře nemělo své jméno bezdůvodně. Místo, kudy plula loď bylo velmi chladné.

"Henzi, snad jsi nenastydl?"

To se ozvala žena, jež stála vedle Henzeho, neobvykle podprůměrně vysokého valatarce, pocházející z Valatarských hor. Henz se svými 167 alegy, hubenou postavou a nepřirozeně bledou pletí, působil jako nedochůdče. To ona žena, pocházející z Tenerské planiny, s přirozeně sněhově bílou pletí a bělošedými vlasy, působila mnohem lepé – odhalené paže hrály tvrdou prací a výcvikem vyrýsované svaly.

Henz znovu kýchl přes zábradlí. Utřel si hřbetem ruky nudli u nosu a podíval se na ženu, která se na něho šklebila.

"Ne vůbec nejsem…"

Další kýchnutí ho přerušilo.

"Jistě," řekla Heša protáhle a zazubila se.

"Nastydlý," dokončil, jako by nebyl přerušen vlastním kýchnutím.

Zamžoural očima.

"Tobě není zima?"

Díval se na ní, jak byla celkem méně chráněna vůči chladu.

"Je mi akorát. Pradávný zvyk mé vlasti," řekla tajuplně.

Henz chtěl něco dodat, když se náhle ozval zvon. Oba dva se podívali nahoru, kde se na nejvyšším stožáru nacházel hlídkový koš, kde službukonající legionář s dalekohledem bil do zvonu na poplach a kamsi ukazoval. Současně se podívali na ten směr.

Henz zapomněl na svoji slabost a vyskočil na nohy. Okrajově vnímal kapitána, jak vydával rozkazy.

"Zatracení pouštní zmije. Zase dělají problémy."

Heša napnula hruď a z podlahy zvedla odložené kopí. Dost možná bude potřeba.

Henz na její poznámku jenom přikývl.

Velitelé udělovali rozkazy. Severák se stočil a zamířil k lodi v nesnázích. Poznali známou obchodní loď, kterou často potkávali. Arusa měla problémy, a tím problémem byla loď pouštního národa.

***

Kapitánka Arusa, díky zkušenostem z námořnictva Dračí federace, zůstala ledově klidná. Pevným postojem se dívala na blížící se loď pouštního národa. Byla větší, než obyčejná obchodní loď, ježila se zbraněmi podél trupu a některé okatě mířily na kapitánčin dvojstěžník. Marta se zamračila. Vojenská loď se rychle přibližovala.

Tak schválně, co budou chtít. Nejspíš jen otravovat.

Na přídi uviděla jméno: Sluneční kopí. Odfrkla si. O té lodi již slyšela. U obchodníků byla tato loď známá. Dívala se na postavy, které stáli na vysoké přídi. Ostrá hrana altonské lodi prorážela vody s jistou hladkostí.

Její posádka zůstala klidná, nikdo se neplašil – u civilních námořníků to bylo v celku vzácné. Za to vděčili kapitánce – posádka lodi Arusa patřila k těm nejlepším na východní straně kontinentu Asarey. Kapitánka na ně byla patřičně hrdá – trvalo ji, než je vycepovala – vojenské zkušenosti dost pomohly.

Defgart, ovládající kormidlo s náležitou zručností, se ozval:

"Co myslíte, že asi hodlají dělat, kapitánko?"

Ta se ani neotočila. Upírala pohled loď s bílými plachtami.

"Jak tě znám, tak odpověď již dávno znáš," odpověděla.

První důstojník se rozesmál.

"Ano, znáte mě dobře."

Jak se na námořníka hodilo a patřilo, měl silný hlas – za bouří se to hodilo.

Kapitánka chtěla ještě něco dodat, ale byla zaražena, když na protější lodi něco spatřila, něco známého, jež znala z námořní vojenské služby.

Kruci…

"Kormidlo na levobok!"

Defgart se neptal, hned jednal, jak poznal z kapitánčina hlasu, něco se dělo.

Loď se těžkopádně stočila nalevo, zhoupla se na menší vlně – vlny narážely do trupu a měnily se tak v tříšť. Jen chvíli na to, něco dopadlo na právě straně – nebýt kvapného rozkazu, loď by byla zasažena.

Marta byla ohromena jednáním altonské lodi.

"Střílejí po nás!"

Tohle opravdu nečekala.

***

Severák se hnal na pomoc obchodní lodi. Vítr, byl přívětivý. Plachty byly napnuté div nepraskly. Vlajky se divoce třepotaly. Posádka obsadila palubní zbraně a byly připraveny k palbě. Lukostřelci a kušníci se řadili na svá místa.

Henz se naklonil přes zábradlí a vyplivnul chuchvalec.

"Do prdele," ulevil si.

"Říkám, nastydl si slušně."

Podíval se na společnici.

"Ale jdi, Hešo."

Mávl rukou.

Ta se široce zubila. Pevně svírala kopí. Loď se zhoupla na vlně. Úsměv ji zmizel, když sledovala napadenou obchodní loď.

"Ti pouštní zmije se snad zbláznili!"

Odplivla si přes palubu.

Neměla je ráda. Od dob porážky u Borového lesa dělali vše možné, aby znepříjemňovali život samotné federaci. Znovu si odplivla.

"Oni snad chtějí začít válku."

Henz zavrtěl hlavou.

Jejich loď se blížila napadené lodi. Obchodní loď, díky umu kormidelníka nebyla zasažena, ale to se mohlo brzo změnit. Civilní lodě nebyly stavěny pro boj. I jeden zásah mohl být fatální.

"Ten, kdo kormidluje, je dobrý."

Heša pokývala hlavou.

Henz zamručel na souhlas.

"Takový by se nám hodil. Ne, že by ten náš byl špatný."

Heša se zazubila, ale nic už neřekla.

Federální loď se přibližovala od severu. Altonci je nejspíš ještě neviděli, jinak by se snažili odpoutat od pronásledování.

Posádka pociťovala napětí. Uvědomovali si, že tenhle incident nebyl jen tak. Už delší dobu federace vnímala, že se u altonců něco děje.

Kapitán vykřikl několik rozkaz – Henz na chvíli ztuhl.

Altonská loď čím dál tím více dotírala na obchodní loď – jedna střela odřela trup, ale jak to tak vypadlo, nebyl proražený. Nákladem naložená loď se nemoha měřit hbité válečné lodi. Jen díky zázraku a dobrých rukou námořníku se nestalo, že nešla ke dnu.

Nepřátelská loď se náhle začala odpoutávat od útoku na civilní loď, avšak se její posádka příliš pozdě všimla federální lodi, která se na ně hnala. Altonci začali manévrovat a směřovat zbraně na hrozbu. Henz a Heša uslyšeli kapitánovi rozkazy – balisty a praky spustily hromadnou palbu…